Recenze IX. ročníku Jazzové nábřežní pouti

Recenze v Jazzportu 

NÁBŘEŽÍ JAZZMANŮ V HRADCI KRÁLOVÉ VE ZNAMENÍ BLUES A JAZZOVÝCH FÚZÍ

Již podeváté zněl 5.srpna na břehu Labe v Hradci Králové jazz. NÁBŘEŽÍ JAZZMANŮ tentokrát ctilo „pouze“ jeden břeh, ale zato ten stinný, přívětivější – k tradičnímu parku s dětskou železnicí přibyl místo Muzea prostor před restaurací a klubem Náplavka, jenž byl hned vedle. 

Big Band hraběte Šporka, sestavený z žáků jaroměřské ZUŠ, se (jak už mívá ve zvyku) blýskl šťavnatým provedením profesionálních velkoorchestrálních aranží, kterými pedagog a dirigent Martin Brunner činí z tohoto mládežnického tělesa obdivuhodný bigband. Vedle osvědčených kousků od Milana Svobody („Opičí sněm“, „Shledání“ apod.) a Pavla Pivarči, jež Brunner má doslova v krvi mnohaletým působením v Pražském Big Bandu a Kontrabandu, si dovolili rozlousknout vskutku tvrdý interpretační oříšek: strhující „Indian Lady“ Dona Ellise! Bigband šlapal nadoraz, frázoval jako o život, sazby ostré jako žiletka. Během jejich hodinového setu se blýskli také někteří sólisté v hutných chórusech, především pak Milan Petira (alt, tenorsax), Petr Slezák (trombón) a tenorsaxofonista Denis Horký, jenž vystřihl sóla okořeněná dokonce free-jazzovou divokostí…

Královéhradecký 2+1 Jam Band prokázal, že od doby, kdy fungoval spíše jako volně jamující soubor, dorostl v kompaktní trio, jež hraje prokomponovanější jazz-rockovou fúzi, inklinující místy k rockové progresivitě King Crimson či nabluesovělým riffům Jimiho Hendrixe. Všichni tři aktéři vyzráli ve tvůrčí typy instrumentalistů, kongeniálně sehraných, leckdy až intuitivně. Ovšem sóla zůstávají nadále tím nejcennějším atributem tria. Jiří Vyšohlíd Jr. si nedávno sestavil dokonce šestistrunnou baskytaru. Jeho hra již není sice tolik ekvilibristicky efektní, zato ale ústrojnější a v podstatě tvořivější. Kytarista Albert Baxa je rozkročen doširoka mezi Jimim Hendrixem, Robertem Frippem a Ozem Noyem, jeho hra je pestrá, barevně, výrazově i dynamicky odstíněná. Bubeník Tadeáš Macl, hlásící se k umu Davea Weckla, svému vzoru rozhodně ostudu nedělá. A prokázal také pohotovost, když se vzepjal k delšímu explozivnímu sólu, zatímco baskytarista musel vyměnit prasklou strunu. Trio přehrálo prakticky repertoár, který obsahuje čerstvě natočené debutové album; to by mělo vyjít někdy na podzim. Je vskutku na co se těšit!

Pětičlenná táborská formace Tarapaca Jazz (chyběl šestý člen, kytarista) zahrála na labském nábřeží především acid-jazz a soul-jazz, leckdy s popovější či r´n´b příchutí (zvláště v česky zpívaných písních, jako např.“Záletník“, „Toužím, čekám“). Tón udával hráč na klávesové nástroje, skladatel a kapelník Jaroslav Bárta, avšak nejjazzověji působil saxofonista (tenor, sopránka) David Chabr. Zpěvačka Petra Bártová (dříve Kratochvílová), kapelníkova žena, má dvě polohy; nesedí mi její popově laděný zpěv, naštěstí se blýskla i v jazzovější poloze, včetně scatu, či barevným vokalizováním. Za nejzdařilejší z vystoupení Tarapaca Jazz ale považuji ethno-jazzový příspěvek „Ganesha“, především pak díky vokálnímu antré bubeníka Tomáše Hájka a sopránce, evokující Jana Garbarka…

Z avizované formace Dura & Blues Club dorazil sice jen zpěvák a kytarista Jura „Dura“ Turtev, zato však s legendárním basákem Fedorem Frešem. Jejich vystoupení trvalo bezmála půldruhé hodiny a myslím, že jsem nebyl sám, kdo si přál, aby nikdy neskončilo. Tak uvolněnou atmosféru, pohodu, radost z muziky a zároveň ponor do bluesové řeky všech barev, nejen modré, jsem dlouho neslyšel. Repertoár zahrnoval samozřejmě bluesové standardy zpívané v angličtině, ale nechyběly ani autorské písně se slovenskými texty. Takže zazněla třeba skvostná dvanáctka „Cross Road Blues“ Roberta Johnsona, v níž se zaskvěl sólovým partem nejen Frešo, ale především Dura svým sugestivním polorecitativem a alikvótním zpěvem! Když se náhle ozvala slovenská lidovka o koních, bylo to stále blues. Stejně tak Durova píseň „Krásny pocit“ s textem šamorínské básnířky Judity Kaššovicové…

Královéhradecké Nábřeží jazzmanů uzavřel jazz-funkový a jazz-rockový kvintet Lucky Joke z Litomyšle. Páteří jejich setu bylo samozřejmě loňské album „Living Proof“. Saxofonista a flétnista Jan Kasal je výtečným frontmanem, ovšem stejně tak se prosazuje kytarista Jakub Dryml, který posiluje kytarový zvuk (druhým kytaristou je Lukáš „Lucky“ Petráň). Kapela hraje převážně vlastní skladby a činí tak s obrovským nasazením. Leckdy působí živelně, skoro neřízeně, ale jde o záměr – jak sami aktéři proklamují, jde jim v prvé řadě „o hudební zážitek posluchačů – snaží se je pobavit, roztancovat, zavést a strhnout do světa své svérázné, živelné hudby…“.

Ostatně to platilo pro všechny protagonisty jazzového půldne na břehu Labe.

A dík patří samozřejmě tomu, kdo tenhle hudební svátek již devátým rokem vydupává ze země – panu Karlu Syrůčkovi!

(Článek + fotoreport Magdalény Fedorkové na "http://jazzport.cz/2017/08/07/nabrezi-jazzmanu-hradci-kralove-ve-znameni-blues-jazzovych-fuzi/")

 

NÁBŘEŽÍ LABE V ZAJETÍ JAZZU A OPOJENÉ KLAVÍREM

Jan Hocek  

 4.8.2014

 6.ročník JAZZOVÉHO NÁBŘEŽÍ v Hradci Králové proběhl dne 2.srpna opět na dvou otevřených scénách. Tu pod schody Muzea východních Čech zdobilo nádherné koncertní křídlo – pořadatele (Karel Syrůček) totiž inspirovalo letošní 150.výročí královéhradecké firmy Petrof, největšího výrobce klavírů a pianin v Evropě.

Na scéně u dětské železnice, v zeleni utopené, zahájil festival domácí Factorial!Orchestra, tentokrát hrající s chutí a mladickým entuziasmem současnější pop-jazzový repertoár. Poté zde odehrál svůj set první z hvězd jazzového piana, slovensko-český Vojtěch Eckert. Tento žilinský rodák (ročník 1956) studoval v Hradci králové medicínu. Soukromý žák Karla Velebného spolupracoval třeba s Alanem Praskinem, Charliem Moriano, Bobbym Shewem, v letech 1991-94 se svým slovutným triem doprovázel černošskou zpěvačku Sandy Lomax. Tady byl hostem hradeckého kvarteta (zde tria) Green Dolphin Jazz v čele se saxofonistou, flétnistou a klarinetistou Jiřím Benešem. Na postu baskytary zaskakoval narychlo (a bez jediné zkoušky) Tomáš Katschner (kapela Ostaš, jinak šéf trutnovského festivalu Jazzinec). Vojtěch Eckert se bohužel choval jako velká hvězda, což spočívalo v tom, že rytmiku zbytečně pucoval, a to dost ostře a vlastně nevybíravě, nelíbilo se mu to či ono, takže pro ostatní muzikanty tentokrát přestalo být hraní swingu potěšením. Celé to korunoval slovy Tak kdo tomu tady velí? Já tomu velím! To tady nemusím být… Finále Jazzového nábřeží patřilo domácí fusion kapele OnLine Session. Tato ostřílená muzikantská parta postrádala tentokrát trumpetovou sekci, ale přibyl hostující turntablista JK Sanchez. A byl výborný! Jejich set se vydařil vrchovatou měrou, kapelník Jan Doležal přidal od kláves i parádní sóla na trubku a křídlovku, blýskli se také trombonisté, flétnistka a oba kytaristé.

Ovšem pro mne největší posluchačské zážitky přinesla ona scéna s jediným klavírem. Na rozpálených schodech se průzračné tóny, linoucí z koncertního křídla, vnímaly jaksi ostřeji, hlouběji, opojněji. První za nádherný, vznešený nástroj usedl Václav Tobrman, jenž bylnominován přímo výrobcem – však také letos v jejich soutěži Pianista roku obsadil 2.místo! Jeho vystoupení bylo odlehčené a velmi příjemné, neboť šáhl především do pokladnice písní z 30.a 40.let. Takže svým nezaměnitelným muzikantským hlasem zazpíval songy W+V+J, také z repertoáru Oldřicha Nového. Jeho klavírní doprovod zněl moderně, až tatumovsky, místy dokonce monkovsky, zvláště pak v sólových vyhrávkách. Zazněly také světové standardy, jako „Blue Moon“ a „Girl from Ipanema“. Osvěžením bylo též uvedení dnes již pozapomenutého šlágru z roku 1959 „Červená aerovka“, jenž pojal jako píseň dealera marihuany.

Vrcholem Jazzového nábřeží v Hradci Králové byl bezesporu sólový recitál Beaty Hlavenkové. Po úvodním zahřívacím songu „Bosá“ přehrála celé album „Theodoros“, a to bez přerušení. Tato klavírní báseň, umně vystavěná svita, skládající se ze dvanácti částí, pojmenovaných po měsících roku, vyzněla do tetelivého slunečna, občas povykujícího větru a podprahového šumění blízké fontány vskutku omamně, spirituálně hluboce a přitom mysticky neuchopitelně. Jazzovým Andělem letos oceněné album tak získalo další rozměr, který na nahrávce nemůže být zachytitelný. Dostalo opravdová křídla…

http://jazzport.cz/2014/08/04/nabrezi-labe-zajeti-jazzu-opojene-klavirem/

 
 
 
 
TOPlist